Kde jsi? První pusa v hrozném lijáku. Dlouhé cesty z letních bijáků. Nevím kolikrát. Musel jsem já přijít za tebou. Napořád. A vždycky nový práh. Byl naší lásky krach. A smutek po mně sáh. Jaro, jaro, kde ses vzalo? Nabízíš nám sněženku, malou, bílou květinku. Fialenku voňavou, někdy pro nás neznámou. Nabízíš nám žlutý kvítek jmenuje se petrklíček. Jaro, jaro, kde ses vzalo? Z mraků jsem se vyklubalo, zimu odtud odehnalo, velkou sílu květům dalo, mrakům sněžit zakázalo, zahrádečky provonělo, František Hrubín, Sněženka, básnička, slova, české říkanky online, čeština pro děti cizince, práce s textem, interaktivní cvičení, jazyková cvičení, čeština pro cizince online, jaro, Táta včera navenku, našel první sněženku, A hned vedle petrklíč, zima už je pryč. Zimo, už jdi pryč, zimo, zimo, už jdi pryč, jaro si už chystá klíč, Otevírá jarní branku Jaro už je tu! – písnička Už je jaro, kvítí roste, jívy mají kočičky, ze sluníčka raduje se i ten brouček maličký. R: Sláva, tralala, zima už je za náma, sláva, tralala, jaro už je tu. Zimo, táhni pryč! – říkanka Zimo, zimo táhni pryč, nebo na tě vezmu bič. Hneď na začiatku treba povedať, podarilo sa. V réžii Jána Luterána vznikla mimoriadne zábavná hravá inscenácia, kde sa spieva, hrá, tancuje aj veľa fajčí, pretože Jaro Filip bol okrem iného tuhý fajčiar (a jeden z jeho nezabudnuteľných hitov je predsa Cigretka na dva ťahy). Skrýt akordy. Tisk. E A H A E Je E jaro a láska, ta bují snad na každým A rohu. Já viděl H zajíce muchlovat veverku na slámy s E tohu, já viděla kamzíky, jak se tam u řeky A páří, jak H jaro si uživaj, než na to budou moc A sta E ří. Je E jaro a láska, ta kvete tu snad v každým A koutě, Jaro, jaro, jaro už je tu, jaro, jaro, jaro už je tu, sníh se mění na sněženky, slunce sype z peněženky na zem tisíc zlatých dukátů. Jaro, jaro, zima už je pryč, jaro, jaro, zima už je pryč, včela ťuká na poupata, vlaštovička na zem chvátá, v zobáčku nám nese petrklíč. Na jaře, na jaře, čáp jede v kočáře, Српски / srpski. Z Wikipedie, otevřené encyklopedie. La Primavera (česky Jaro, původní název Venuše jako symbol jara zdobena květinami Grácií, je název obrazu namalovaného florentským renesančním malířem Sandrem Botticellim. Tento alegorický obraz vznikl někdy v letech 1485–1487 na objednávku Lorenza de Medici. D A7 D A7 Už je tu zase to pitomý jaro, G A7 D A7 nechodím raději k oknu, D A7 D A7 zase ty pupence květy a tráva, G A7 D já jednou na jaře zcvoknu. Slunce do chalupy protivně leze, sněhulák už se mi hroutí, praskají ledy a vysychaj meze, Anička trapně se kroutí. Kvůli ňáký pomlázce děti vrbu ničí, na zápraží housata Bouchají na dveře krčíš se v úkrytu vyrvaný páteře zvěře cítily, že jsi tu Křičíš mi do spánku šeptáš mi do vědomí vážeš mi oprátku saháš mi do svědomí Špinavý jako kus hadru mršina hnije za dveřmi do Laputy v azurových propastech z plastu pozřít sám sebe v mlze a zas jsi tu Ty a zas jsi tu Ty Úplněk 8Dy1Z2.